Kollbergovi se zapotily dlaně. Utřel si je o kalhoty. Vyměnili si role. Tentokrát byla ona klidná a on znervózněl.
"Milovala jsem Äkeho," řekla. "Hned od začátku. Přes to, že jsme se k sobě moc nehodili. Myslím sexuálně. Měli jsme naprosto odlišný temperament. A každý jsme od toho očekávali něco jiného."
Äsa se na Kollberga zkoumavě zadívala.
"Ale štěstí se může dosáhnout i tak. Člověk se může učit jeden od druhého. Rozumíš mi?"
"Ne."
"Dokázali jsme to. Učili jsme se navzájem. Myslím, že chápeš, jak to myslím."
"Beck by tohle nechápal," pokračovala. "Rönn už vůbec ne. A nikdo jiný, aspoň z těch, co znám."
Pokrčila rameny.
"Učili jsme se jeden od druhého, přizpůsobovali jsme se navzájem a dařilo se nám to ohromně."
Kollberg na okamžik zapomněl poslouchat. Tahle možnost ho ještě nikdy nenapadla.
"Není to tak jednoduché," řekla. "Musím ti to vysvětlit. Jinak bych ti totiž ani nemohla vysvětlit, v čem se Äke změnil. I kdybych ti napovídala spoustu detailů, které jsou ostatně čistě mou soukromou záležitostí. Ale doufám, že se mi to podaří."
Odkašlala si a řekla věcně:
"Několik týdnů jsem hrozně moc kouřila."
Kollberg vycítil jakousi změnu. Najednou se usmál. A Äsa Torellová taky, i když v jejím úsměvu byla kapka hořkosti.
"Tak a• už to máme za sebou," řekla. "Čím dřív, tím líp. Jsem bohužel dost nesmělá. Kupodivu."
"Na tom není vůbec nic divného," řekl rychle Kollberg. "Já jsem sám hrozně nesmělý. Nesmělost a citlivost, to patří dohromady."
"Než jsem se seznámila s Äkem, tak jsem si někdy myslela, že jsem asi případ pro blázinec nebo že trpím nymíomanií," spustila rychle. "Pak jsme se do sebe zamilovali a začali se jeden druhému přizpůsobovat. Hodně jsem se na to zaměřila. Äke vlastně taky, a díky tomu se nám to dařilo. Bylo nám spolu ohromně. Mnohem líp, než bych si byla kdy dovedla představit. To, že jsem předtím měla daleko větší sexuální požadavky než Áke se mi podařilo potlačit.
Na začátku jsme si o tom několikrát promluvili a později jsme už o tom nikdy neztratili ani slovo. Nebylo třeba. Nikdy jsme se nepodváděli, jak ses o tom před chvílí snažil zavtipkovat. Pak ale najednou:.."
"... v létě?" skočil jí do řeči Kollberg.
Rychle se na něho podívala a v jejím pohledu byl souhlas.
"Ano. V létě jsme jeli na dovolenou na Mallorku. V tu dobu jste měli nějaký šeredný a moc složitý případ."
"Ty vraždy v parcích."
"Když jsme se z dovolené vrátili, byli jste s případem hotovi.
Äkeho to mrzelo."
Zmlkla, ale po chvíli pokračovala stejně rychle a plynule jako dosud.
"Nezní to zrovna pěkně, ale hodně z toho, co už jsem řekla a co ještě řeknu, bude znít nepěkně fakt je, že ho mrzelo, že se pátrání nemohl zúčastnit. Äke byl ctižádostivý. Strašně ctižádostivý. Vždycky snil o tom, zjistit něco, co ostatním uniklo, něco velikého. Byl taky daleko mladší než vy ostatní a alespoň ze začátku měl pocit, že s ním jednáte svrchu. Hlavně ty."